Argumentace má v životě každého z nás velký význam. Pomocí argumentace komunikačního partnera přesvědčujeme k přijetí našeho tvrzení, nebo partnerovi naopak vyvracíme jeho tvrzení. Umět argumentovat tak potřebují nejen právníci, ale každý z nás, kdo má zájem diskutovat na určité úrovni. Abychom Vám pomohli Vaše argumentační dovednosti zlepšit, přinášíme několik příkladů toho, jak se argumentovat nemá.
Strašák
Dezinterpretujeme něčí tvrzení, abychom jej mohli snáze napadnout.
Přeháněním, zkreslováním nebo úplným přetvořením něčího tvrzení je o mnoho snazší prezentovat vlastní stanovisko jako rozumné. Tento typ nečestné argumentace rozumnou diskuzi zneucťuje.
Příklad: Jan řekl, že bychom měli dávat více peněz do zdravotnictví a vzdělávání. Petr reagoval, že je překvapen tím, jak moc Jan nenávidí zemi, že ji chce nechat bez obrany snížením výdajů na armádu.
Chybná příčina
Předpokládáme, že skutečný nebo domnělý vztah mezi dvěma věcmi znamená, že jedna je příčinou druhé.
Mnoho lidí si plete souvztažnost (věci se dějí současně nebo sousledně – po sobě) a příčinnou souvislost (jedna událost způsobila vznik druhé). Někdy je korelace náhodná, jindy může být způsobena běžnou příčinou.
Příklad: Jitka poukazuje, jak v posledních několika staletích vzrostly teploty, zatímco se snižoval počet pirátů. Z toho vyplývá, že piráti ochlazují svět a globální oteplování je hoax.
Hraní na city
Snažíme se manipulovat s city partnera, se kterým diskutujeme, místo užití rozumných či přesvědčivých argumentů.
Apelujeme na emoce – strach, závist, nenávist, lítost, pýcha a další. Je důležité si uvědomit, že i logický argument může někdy vyvolat emoce nebo mít emocionální aspekt. Problém nastává až v situaci, kdy jsou emoce použity namísto logického argumentu nebo dokonce zakrývají skutečnost, že pro něčí tvrzení logický argument není. Každý, s výjimkou psychopatů, je ovlivňován emocemi. Hraní na city je proto běžnou a efektivní argumentační taktikou. V konečném důsledku se ale jedná o argumenty chybné, nečestné a mají tendenci dělat diskutérovy oponenty oprávněně emocionální.
Příklad: Kamil nechtěl jíst vnitřnosti s růžičkovou kapustou. Jeho otec mu řekl, ať si vzpomene na chudé, hladovějící děti v zemích třetího světa, které neměly takové štěstí jako on a byly by vděčné za každé jídlo.
Texaský ostrostřelec
Vybíráme si z množiny fakt pouze ta, která vyhovují našemu tvrzení nebo hledáme právě takové vzorky, které potvrzují naše domněnky.
Název tohoto argumentačního klamu vznikl podle ostrostřelců, kteří stříleli náhodně do stodoly a terč pak namalovali na místo, kde bylo nejvíce děr po kulkách. Vznikne tak klam, že dotyčný je opravdu dobrý střelec. Shluky kulek vznikají nahodile, bez příčinné souvislosti.
Příklad: Výrobce sladkých nápojů poukazuje na výzkum, který uvádí, že tři z pěti zemí, ve kterých se pití nejvíce prodává, jsou mezi prvními deseti zeměmi s nejzdravějším obyvatelstvem. Z toho dle výrobce vyplývá, že sladké nápoje jsou zdravé.
Naléhající otázky
Prezentujeme kruhový argument, ve kterém je závěr obsažen v premise.
Tento logicky nesoudržný argument se objevuje v případech, kdy máme určitou domněnku hluboko zakořeněnou tak moc, že ji bereme jako fakt.
Příklad: Slovo Alexe IV. je vždy pravdivé a správné. Víme to, protože tak stojí psáno v knize Velká a neomylná kniha o nejdůvěryhodnějších faktech týkajících se Alexe IV., která nikdy nebude zpochybněna.
Odvolávání se na přírodu
Něco je přírodní a z toho důvodu platné, opodstatněné, nevyhnutelné, dobré nebo ideální.
Co je přírodní, je pro nás mnohdy automaticky dobré. To může ovlivnit naše myšlení. Jenže přirozenost sama o sobě nedělá věci dobrými či špatnými. Třeba vražda by mohla být považována za přirozenou, to ji ale nedělá dobrou či dokonce ospravedlnitelnou.
Příklad: Šarlatán přivandroval do města a začal nabízet různé moderní přírodní prostředky jako třeba velmi speciální čistou vodu. Deklaroval, že voda je 100% přírodní a lidé by se měli vyvarovat umělých léků, jako jsou třeba antibiotika.
Nepodloženost
Používáme naše osobní zkušenosti nebo izolované příklady místo přesvědčivých argumentů nebo důkazů.
Je pro nás mnohem jednodušší uvěřit něčímu svědectví či vysvětlení než se snažit pochopit složitá data či odchylky od nepřetržitosti. Kvantitativní vědecké důkazy jsou téměř vždy přesnější než osobní vjemy a zážitky. Pro nás je ale snazší uvěřit tomu, co je pro nás nebo někoho jiného hmatatelné než abstraktnějším statistickým údajům.
Příklad: Pepíkův dědeček vykouřil 30 cigaret denně a žil 97 let. Tak nevěřte všem meta analýzám metodologických studií, dle kterých kouření škodí zdraví.
Střední cesta
Tvrdíme, že kompromis nebo střední cesta mezi dvěma extrémy musí být pravda.
Mnohokrát tomu tak skutečně je, ale nenechme se zmýlit. Někdy je tvrzení jednoduše nepravdivé a na půli cesty mezi pravdou a lží leží stále lež.
Příklad: Dle Aleše způsobuje očkování u dětí autismus. Jeho kamarád zabývající se vědou mu sdělil, že jeho tvrzení už bylo vyvráceno – bylo dokázáno, že je nepravdivé. Lea navrhla kompromis, že očkování autismus někomu způsobit může, jinému nemusí.
Klamavý klam
Pokud je tvrzení nedostatečně podložené nebo chybně vyargumentováno, presumujeme jeho nesprávnost.
Pravdivé tvrzení může být prokazováno omyly či špatnými argumenty a naopak.
Příklad: Anděla rozpoznala, že Hančin argument – nutriční terapeutka řekla, že je populární jíst zdravě, tak bychom tak měli jíst – je nesprávný, omylný. Měli bychom tedy jíst hamburgery každý den.
Kluzký svah
Dovolíme-li, aby se stalo A, pak se Z se nakonec stane také. Z toho důvodu by se A nemělo stát.
Tento typ argumentu se vyhýbá nastolenému problému a odvádí pozornost k extrémním hypotézám. Nejsou ale předloženy žádné důkazy, které by extrémní hypotézy potvrdily. Tento klam využívá emoce – strachu. Argument je založen na nepodložených domněnkách.
Příklad: Milan tvrdí, že po zlegalizování homosexuálních sňatků bude následovat povolení sňatků mezi rodiči a dětmi, mezi lidmi a auty či opicemi.
Argument k člověku
Otevřenými či rafinovanými útoky na něčí charakter či osobní vlastnosti se snažíme zpochybnit jeho argument.
Útokem na osobnost člověka tak zpochybňujeme jeho argument, aniž bychom s ním museli o daném tématu debatovat.
Příklad: Sára prezentuje přesvědčivý a zajímavý způsob spravedlivějšího zdanění. Lukáš se zeptá publika: „Věřili byste něco ženě, která je svobodná, jednou byla zatčena a divně smrdí?“
Odvolání se na pokrytectví – „Ty taky“
Nejlepší obrana je útok. Vyhnete se argumentaci tak, že na kritiku zareagujete slovním útokem.
Originální název tohoto argumentačního klamu pochází z latiny: Tu quoque (vyslovujeme: too-kwo-kwe). Doslova se překládá jako „Ty taky“. Tu quoque je běžně používaný efektivní prostředek k odvedení pozornosti. Naší kritikou rozlítíme druhou stranu, ta přestane hájit svůj postoj a přesune pozornost k agresorovu nařčení.
Příklad: Nina zjistila, že se Veronika dopustila logického klamu. Veronika se ale Nininým zjištěním nezabývá. Obviní Ninu, že se v minulém rozhovoru dopustila taktéž logického klamu.
Skepse
Nejsem si vědom, jak něco funguje nebo je to těžké na pochopení, tak tvrdím, že to asi není pravda.
Složitá témata vyžadují určité množství porozumění před tím, než jsme schopni učinit smysluplný (informovaný) závěr. Místo získávání informací a snahy o pochopení bývá používán právě tento typ logického klamu.
Příklad: Marek nakreslil obrázek ryby a člověka vedle sebe. Pohrdavě se zeptal Vlastislava: „Opravdu si myslíš, že jsem tak hloupý, abych uvěřil, že se z ryby mohl stát v průběhu času náhodnými změnami člověk?“
Přelíčení
Zaměníme důsledky nebo vymyslíme výjimky, když vidíme, že se naše tvrzení ukázalo být nesprávným.
Neradi se mýlíme. Neumíme ocenit výhody schopnosti změnit náš způsob nazírání na skutečnost díky lepšímu pochopení. Raději mnohdy vymýšlíme, jak se dá setrvat u starých přesvědčení i s nově zjištěnými fakty.
Nejčastějším způsobem, jak toho docílit, je post-racionalizovat důvod, proč musí zůstat pravdou to, co si myslíme, že je pravdou. Je obvykle velmi snadné najít důvod, proč věřit něčemu, co se nám hodí. Naopak přehodnotit vlastní přesvědčení vyžaduje charakternost a skutečnou poctivost před sebou samým. Musíme mít taky motivaci, je totiž lehké zůstat v pasti našeho stávajícího způsobu nazírání na svět kolem nás.
Příklad: Jiří prohlašoval, že je jasnovidec. Když byly jeho schopnosti testovány v náležitých vědeckých podmínkách, neprokázaly se. Jiří vysvětlil, že někdo z těch, co pro ně pracoval, musel věřit v jeho nadání.
Sugestivní otázka
Zeptáme se tak, že nám adresát nemůže odpovědět bez toho, aniž by na něj padla vina.
Sugestivní otázky jsou pro jejich štvavý charakter používány ke zmaření racionální debaty. Dotázaný je nucen se bránit, rozčílí se nebo je vyveden z míry.
Příklad: Jarka s Katkou byly obě zamilovány do Marka. Jednoho dne, když Marek poslouchal jejich rozhovor, se Katka zeptala Jarky: „Ty už jsi měla nějaké problémy s drogovou závislostí, co?
Obrácené důkazní břemeno
Důkazní břemeno leží na tom, kdo něco popírá.
Důkazní břemeno má ležet na tom, kdo něco tvrdí, ne na tom, kdo něco popírá. Neschopnost nebo neochota tvrzení vyvrátit jej nečiní platným ani důvěryhodným. Musíme si ale uvědomit, že si nikdy nemůžeme být ničím jistí. Proto musíme každý výrok posuzovat podle dostupných důkazů. Zamítnutí tvrzení jen proto, že nebylo prokázáno nade vší pochybnosti je také chybný způsob uvažování.
Příklad: Jan prohlašuje, že se čajová konvice momentálně nachází na oběžné dráze mezi Zemí a Marsem. Jeho výrok je pravdivý, protože mu nikdo nemůže dokázat opak.
Dvojsmysl
Používáme dvojsmyslnost nebo nejednoznačnost jazyka k tomu, abychom zkreslili pravdu nebo uvedli posluchače v omyl.
Politici mluví často nejednoznačně. Pokud se média začnou zabývat tím, co vlastně řekli, omluví se, že se nevyjádřili technicky přesně. Používání dvojsmyslů a nejednoznačné vyjadřování je skutečně zavádějící, proto se taktéž řadí mezi argumentační klamy.
Příklad: Soudce se zeptal obžalovaného, proč nezaplatil pokutu za parkování. Obžalovaný odpověděl, že by neměl být nucen zaplatit pokutu. Na značce stálo: „Fine for parking here“, tak si přirozeně myslel, že je „Fajn zde parkovat“.
Vysvětlení: Fine je v angličtině pokuta i dobrý, pěkný, v pořádku…
Klam hazardního hráče
Věříme ve statistickou provázanost na sobě nezávislých jevů.
Hráči rulety věří, že padla-li 10x po sobě červená, následovat bude pravděpodobněji černá. Každý spin kola je ovšem absolutně nezávislý na předchozích kolech. Šance je pokaždé 50/50.
Dá se říci, že tento běžný klam napomohl vzniku celého města v Nevadské poušti v USA.
Příklad: V ruletě padla 6x po sobě červená. Martin proto sázel na černou, byl si téměř jist, že příště už to musí být prostě černá. Připravil se o veškeré úspory.
Je to populární
Odvoláváme se na oblíbenost nebo na skutečnost, že to dělá mnoho lidí. Latinský název pro tento způsob chybné argumentace je argumentum ad populum.
Vada tohoto argumentu tkví v tom, že popularita myšlenky nemá žádný vliv na její platnost.
Příklad (můj, „originální“ se mi zdál těžko pochopitelný): Mnoho lidí říká, že je Linux těžce ovladatelný operační systém. Tím pádem to bude pravda. Raději zůstanu u Microsoftu, i když mi absolutně nevyhovuje.
Odvolání se na autoritu
Bude tomu tak, protože si to myslí autorita (vzor, člověk, který má nějakou moc).
Je důležité poznamenat, že by tento klam neměl být používán ke zneplatnění tvrzení expertů nebo vědeckých konsenzů.
Odvolávání se k autoritě nečiní argument platným. Na druhou stranu není ani rozumné názory a zjištění odborníků ignorovat, jelikož mají prokazatelně hluboké znalosti týkající se daného tématu. To neplatí v případě, kdy jsou naše znalosti srovnatelné a/nebo máme stejný přístup k empirickým důkazům jako oni.
Nicméně i vědec, odborník či orgán požívající autoritu se může zmýlit. Autorita osoby sama o sobě nemá vliv na pravdivost jejího tvrzení.
Příklad: Milan nebyl schopen obhájit svůj postoj k evoluci, odvolal se proto na známého vědce, který jeho názor sdílí.
Celek a část
Předpokládá se, že co platí pro jednu část celku, platí automaticky pro celek obecně nebo jeho ostatní části a co platí pro celek, je aplikovatelné také na jeho jednotlivé části.
A často tomu tak opravdu je. Rozdíl mezi omylem a výrokem je v podložení našeho tvrzení kvalitními důkazy. Pozorujeme konzistenci jevů a máme tendenci ji hledat i tam, kde není.
Příklad: Daniel byl předčasně vyspělý. Měl rád logiku. Z toho, že atomy jsou očima neviditelné a jeho tělo se z atomů skládá, vyvodil, že je taktéž neviditelný. Hru na schovku prohrál.
Odvolání se na pravost – nepravý Skot
Na kritiku tvrzení nebo jeho nepodloženosti reagujeme zpochybněním pravosti jasných důkazů.
Naši domněnku máme za nezpochybnitelnou, nezáleží na tom, jak přesvědčivé jsou důkazy, jednoduše posuneme mantinely tak, abychom důkaz, který se nám nehodí, vyloučili z množiny důkazů, které jsou pro dané tvrzení relevantní. Jedná se o typ post-racionalizace. Slouží k tomu, abychom se vyhli oprávněné kritice našich argumentů.
Příklad: Alex říká, že Skoti si nesladí ovesnou kaši. Lachlan na to poznamená, že je Skot a sladí. Alex běsní: „Žádný OPRAVDOVÝ SKOT ovesnou kaši nesladí!“
Genetický klam
Hodnotíme na základě původu.
Tento klam se vyhýbá argumentaci tím, že přesouvá pozornost na původ věci či osoby. Jedná se o podobný klam jako ad hominem – argument k člověku v tom, že využívá stávajícího negativního vnímání k tomu, aby znevážil protiargument, aniž by uvedl skutečný důvod, proč znevážený protiargument postrádá opodstatnění.
Příklad: Senátor byl v médiích obviněn z braní úplatků a korupce. Řekl, že média jsou velmi nedůvěryhodná a měli bychom si dávat pozor na to, čemu z toho, co je v nich prezentováno, uvěříme.
Černobílé nazírání
Představujeme dvě varianty jako jediné možné, ve skutečnosti ale existuje variant více.
Tato zákeřná taktika se jeví jako logický argument. Při bližším zkoumání ale zjistíme, že existuje více variant než jen „černá“ a „bílá“, které nám oponent předkládá jako jediné možné. Není jenom „buď/anebo“. Binární, černobílé, myšlení nezohledňuje širokou škálu proměnných, podmínek a kontextů, za kterých by se mohly objevit i další eventuality.
Argument je zavádějícím způsobem „osekaný“ a racionální debata znemožněna.
Příklad: Vůdce řekl lidem, že budou buď na jeho straně, nebo na straně nepřítele.